úterý 29. května 2012

Duhové vodopády

Jednou se mě moje kamarádkou NÁHODOU  zeptala:  Nechceš se mnou jet do Alpské soutěsky? A já, protože se chytnu hned jakéhokoliv nápadu, jsem na to odvětila : No jasně, kdy jedem? hahaha
 A tak slovo dalo slovo a my 3 kamarádky,jednoho krásného svěžího rána nasedly do autobusu  a ještě z dalšími horoturisty, vyrazily směr Alpy. Z nabídky cestovní kanceláře jsme si pro začátek vybraly dle našeho posouzení tu nejlehčí, abychom nevypustily duši z našich netrénovaných těl hned na začátku sezony. Nabrali jsme tedy spolu s autobusem směr WASSERLOCHALM . Cesta docela ubíhala , z okna bylo na co koukat , předsi jen to Rakousko je krásné i ve městě i na vesnici,a dokonce navzdory předpovědi o dešti se ukazovalo i sluníčko. Takže jsme se těšily na krásně strávenou neděli v lůně přírody. Alpy nás nezklamaly. Byl to krásný výstup po upravené stezce, dřevěných chodnících a lávkách, kde mě vždycky napadne, jak tohle zde někdo zbudoval? Jak to množství materiálu sem dostali?










Překrásné výhledy, sprška z vodopádu,  sluníčko a příjemný den, no jedním slovem nádhera.
Nahoře jsme se rozhlédly do krajiny a cestu zpět si vybraly lesem. Předsi nepůjdeme tou stejnou. Chceme vidět i něco jiného. Nevím, jestli jsme tedy v tomto případě udělaly dobře. Už na začátku nás mělo varovat, že místo, aby se cesta točila dolů, tak jsme stále stoupaly a to po cestičce, kde normálně chodí dle nás jen kamzíci. Ale nakonec se předsi jen hora umoudřila a cesta vedla směrem dolů. Ovšem z takového srázu, že jsme se na nohou držely s vypětím všech sil a někde nezbývalo, než použít i ruce. Lezly jsme místy skoro po čtyřech. A co čert nechtěl, se dvěma z naší trojice začalo chtít na záchod. Sdělovaly jsme si své dojmy, a u toho se tak smály, že jsme to málem pustily do kalhot. Ufff, bylo to o fous. Nakonec jsme zdolaly strmý sráz a ocitly se u řeky , která nás osvěžila a my s úlevou dosedly na toaletu. hahahaha
Tohle byl teda cestovatelský  zážitek .
Nicméně odměnou nám bylo místní pivko , a závěrečný pohled na hory, jež se začínaly halit do mraků, které vypadaly jako sněžné. Ale byly jen bouřkové.
Na zpáteční cestě jsme kromě bouřky , ještě stihli navštívit klášter v Melku a přilehlou zahradu, kde mě uchvátila bylinková část, s krásně upravenými záhony a s připravenými konvemi a pumpou, kde si návštěvník může zalévat jen tak pro radost . Krásný nápad, který jistě potěší hlavně děti.




A příště nás čeká Medvědí soutěska. Tak vzhůru do hor.
Mějte krásný den.

sobota 19. května 2012

Bramborovou placku.......

Před nedávnem jsem vzpomínala, na moji babičku, která již dlouho není mezi námi, ale kterou jsem měla moc ráda. Vlastně mě vychovala , dalo by se říct, páč jsme u ní bydleli a hodně mě toho naučila. Uměla vařit neskutečné dobroty , děda byl  totiž velký gurmán a jen tak něco jeho chlupatý jazýček nepochválil. Byla to jídla více méně jednoduchá ale s láskou připravovaná a to se hned pozná. I z obyčejné polévky dokázala vytvořit sváteční záležitost.
Nejraději vzpomínám na její bramborové placky mazané povidlím smíchaným s mákem a cukrem a maštěné sádlem. To byla přímo božská mana. A hlavně velká rodinná událost. Vždy se sešla celá rodina, což čítalo asi 10 lidí a každý přiložil ruku k dílu. Recept je vlastně velmi jednoduchý, potřebujete jen uvařené brambory , hladkou mouku a sůl, ale příprava samotných placek mi přijde náročná na počet rukou. Moje dvě to teda horko těžko zvládaj. hihihi
Takže u babi to vypadalo asi následovně: Babi uvařila brambory, moje mamka je oloupala, babi udělala těsto za vydatné pomoci dědy a děda za vydatného připíjení slivovičky vyvaloval placky. Ty se skládaly všude po kuchyni na utěrky a babi je následně přenášela na kamna, kde se pekly.
Upečené je teta mastila rotpuštěným sádlem, mazala  povidly s mákem , rolovala a skládala do obří mísy. Tam je zase někdo další sypal mákem s cukrem a ještě trochu pokropil sádlem. A takhle se pokračovalo až se naskládaly všechny upečené placky.
Nevím teda z kolika kil brambor se to tehdy dělalo,musel to být snad vagon, ale vím, že to trvalo celkem dlouho a že všude po celičké kuchyni byla mouka  a placky. Vyválené ,ještě neupečené placky byly všude. Na židlích, na stole, na kredenci, no člověk se musel pořád dívat, aby do nějaké nesedl. Ale ta dobrota potom , to byla báseň.

A tak jsem si řekla, že dost bylo vzpomínání a že to prostě zkusím. Vždyť na tom nic není. Pravda, kamna v kuchyni nemám a těm babiččiným je konec bůhví kde, to je tedy velká škoda. Ale předsi mě taková maličkost nezastaví. Zkusím to na teflonce.
A tak jsem zašla do sklepa, přinesla 2 kilečka brambor, uvařila, oloupala, nastrouhala, přidala půl kila hladké mouky, 2 špetky soli a na vále hezky začala zpracovávat. No pro dnešek mám tím pádem za sebou i posilování a činky můžou odpočívat. hahaha
Než jsem tuto hmotu dala dohromady , docela jsem si zasportovala. hihihi   Ale povedlo se. Všechno drželo pohromadě.
Samozřejmě jsem našla hromady receptů, ale který je ten nejlepší? Tož zeptala jsem se chytrých selek a ty poradily.
Nejlepší recept je ten nejjednodušší. Vajco tam nedávej, bude to dobré i bez něho a ještě ušetříš.
Tož se ve mně ozvala hamižná selka, že jajco schovám na něco inšího  a bylo. Jajco sem tam teda nedala.
hahahaha
No a dál to už následovalo ráz na ráz.





Přesně jako u babi, udělat těsto, vyválet placky  a tak dále a tak dále, až do zdárného konce. Ve finále jsem na pekáček naskládala 35 placek. Uffff
A teď mě čeká ještě úklid, protože mouka je opravdu všude,  placky se při válení musí docela dost podsypávat aby se nelepily . V jednom člověku se to celé tedy dělá docela blbě, páč lítáte, mezi válem, pánvicí a mašlovačkou se sádlem, ale taky to jde. A výsledek rozhodně stojí za to. Mňam.
Ale pokud seženete pár pomocníků, půjde to určo od ruky rychleji a ještě užijete i legrace.
Další várku placek plánujem na selském plackovém srazu. Tak už se těším.

A na závěr . DOBROU CHUŤ.







čtvrtek 17. května 2012

Laura

Tak tohle je moje psí holka. Fenka Irského setra , jménem Laura. Je to moje kamarádka do nepohody a hlavně mě doprovází na výletech do přírody . S touhle holkou moc doma neposedím, každý den mě vytáhne ven, abych si po sezení v dílně shrbená u keramiky, protáhla tělo pěknou procházkou.



První fotka je teď z poslední doby, je to pubertální slečna, a zbývající fotky jsou z batolecího věku. Byl to takový malý bobeček, co se vešel do koše na prádlo. No jo roste jako z vody.
V létě ji budou už 2 roky. Je to moje společnice , mám ji pořád za zadkem, ať se hnu kamkoliv. Na zahradě musí vědět co kam sázím a v dílně mi takhle ukradne zástěru a ustele si na ni.
Je to prostě miláček. Už si život bez psa nedokážu představit. Taky dovede zlobit, to jo, ale pak se koukne tím svým psím pohledem, vyškrábe se mi na klín, olízne mi nos a mě nezbývá, než se rozesmát. Moc dobře ví jak na nás. Je to opice přechytralá, jak říká kamarádka.
A tady ještě modelka v zimě. Vypadá jak poslušný a cvičený pes že? No ale zdání klame. hihihi
Je to podšívka podšitá, ale i tak ji milujem.
Tak i vy si užívejte krásné dny s vašimi zvířátky.

Keramická alchymie

Dnes poodhalím kousek z mého života a z toho co mám ráda, čím se bavím a snad někdy přijde i doba, kdy budu moci říct, že se tím i živím.
Je to tvorba keramiky. Náhoda tomu chtěla , že asi před 15ti lety se u nás otevřela pobočka Domu dětí a v něm Keramické kurzy pro rodiče s dětmi. A protože jsem toužila celý život si vyzkoušet tuto dovednost, hned jsem sebe a tehdy asi 7miletého syna přihlásila a pravidelně jsme začali navštěvovat tzv. DOMEČEK.
Rok se s rokem sešel a protože mě tahle dovednost obrovsky chytila , stala jsem se z účastnice kurzu, najednou lektorkou kurzů pro děti a mohla jsem tak tvořit každý den. Samozřejmě ze mne nebude nikdy sochař a navždy zůstanu amatérem, ale snažím se stále zdokonalovat a žene mě nadšení z každého nového nápadu a podařeného výrobku.
Není to totiž jen tak, aby se z nápadu zrozeného v hlavě , stal hmatatelný a použitelný výrobek, který bude dělat radost .
Po nějaké době i můj muž pochopil, že keramik bez keramické pece je jen poloviční keramik a nechal se přemluvit, že tato věc je pro naši domácnost naprosto nezbytná součást. A protože předsi nebudu vyrábět nějaké pidi věci, ale ohromné sochy, potřebovala jsem pec sice dostupnou, ale co možná největší.
A tak pec dorazila.




A takhle to vypadá v peci, když se dílo povede. Jupíííí, dnes se všechno krásně vypálilo a nic neprasklo.
Všechny výrobky však nejsou moje. Některé jsou kamarádek, které ke mně chodí relaxovat tvořením.
Já nejraděj dělám velké objekty do zahrady , ale i do interiéru.
Dnes se z pece vykutálely mimo jiné šneci.
Myslím, že v zelené záplavě oregána jim to docela sluší. Co říkáte ?




Mějte hezký den.
                                           





 




čtvrtek 3. května 2012

Paříž poprvé.....pokračujem



V minulém příspěvku jsme skončili procházkou po Champs - Elysées, a naším úkolem bylo najít EGYPTSKÝ OBELISK - neboli - KLEOPATŘINU JEHLU, kde jsme měli sraz s celou výpravou. Po té jsme se  jeli podívat na VÍTĚZNÝ OBLOUK, který byl od jehly krásně vidět, a klidně bychom tam došli, ale z časových důvodů, jsme jeli autobusem . Tím pádem jsme si ho jen vyfotili a zase skočili do autobusu, který nás vezl směrem k nové čtvrti, kterou jsem si soukromě nazvala  SKLENĚNÉ PEKLO.
Tak tomuhle jsme nepřišla na chuť a nemám ani jednu fotku. Prostě co se mi nelíbí, ani nefotím. Žít bych tam nechtěla ani kdyby mi platili. Je to opravdu jen sklo, beton a ocel, nikde kousek zeleně a vůbec je to takové na můj vkus hrozně deprimující. Všude se tetelí teplý vzduch jak je vše rozpálené, a lidi snad ani nechodí ven. Jen zajedou výtahem do podzemních garáží, nasednou do aut a někam se přesunou. Tak tam bych žít nemohla.
Nakonec dne jsme se přesunuli k našemu ubytování v F1, smyli ze sebe prach a pot a ulehli do vodorovné polohy s přáním hezkých snů o Paříži.
:-))))))))


30.4.2012  pondělí
Probouzím se asi v 6.00 do krásného vlahého rána. Dnes již neprší a výprava za krásami Paříže bude jistě o to pohodovější. Čeká na nás EIFELOVKA . Po snídani ,která u mne čítala : 3 kelímky pomerančového džusu,hrnek čokolády, hrnek kávy s mlékem a kousek bagety ( tu jsem předsi musela ochutnat), se přesouváme zase do autobusu a odjíždíme do 3 hodinové fronty.
Kdyby mi to někdo řekl předem, nevěřila bych . Nevěřila bych že vydržím čekat 3 hodiny ve frontě. Možná to bylo i dýl. Ale prostě vydržela. Když už jsem tady, tak si ten pohled z Eifelovky předsi nenechám ujít. Všichni sem jezdí vlastně jen kvůli tomu.



A joooooo, stálo to za to. Je to opravdu nádhera, stát nahoře a koukat se na všechny světové strany, jak pod vámi žije světová metropole. A říkat si , támhle je Invalidovna, támhle Vítězný oblouk, támhle Louvre, támhle Notre Dame a tam všude jsme byli. Jupííííí  :-)))))))

A po vyhlídce  z Eifelky ,jsme už spěchaly na plavbu lodí po Seině . To byla nádherná hodinová relaxace, kdy za poslechu šansonů, jsme pozorovali oba břehy řeky, nespočet nádherných budov na březích a úžasné  HAUSBOATY , zakotvené u nábřeží. Tak bych možná taky dokázala bydlet. Hausboaty mě uchvátily. Čišela z nich úžasná pohoda a taková volnost. Snad nebyl jediný, co by nebyl vyzdobený kytkama v květináči, na některých byly lavečky k posezení, na některých se sušilo prádlo. No prostě super.
:-))))))))))))))))))
A pak to přišlo.
ZTRATILY JSME SE.
Nějak se nám nechtělo pořád honit čas a chtěly jsme si užít také něco stánků, palačinek a prostě francouzské pohody. Vždyť o tom to je, no nee ??
Jenže ostatní měli asi jiný názor, takže nám pláchli. Věděly jsme , že se musíme dostat na metro a pak vystoupit na zastávce SAINT MICHEL,NOTRE DAME  a hledat KAŠNU ZE ZDI.
No a co včíl? Takže první krok byl ,najít metro. Naštěstí jsem jela s děvčaty, co nepoznamenal minulý režim a místo ruštiny se učily již angličtinu. Některé i francouštinu. Začaly jsme se tedy ptát kolemjdoucích, kde je nejbližší zastávka metra?
Zvláštní na tom bylo to, že nám všichni ukazovali na opačnou stranu, než nás poslala průvodkyně. To nás mírně zneklidnilo, ale zase ne natolik, abychom podlehly klamu. Šly jsme hrdě stále vpřed, a nakonec jsme předsi jen našly vchod do podzemí, kde byla ona kýžená stanice METRA. Ještě jsme se ujistily u zřízenců , zda jedem správným směrem a už tady byl vlak a jelo se. No pravda, bylo to podobné jako u nás. Pokud jsme se chtěly dostat dovnitř, musely jsme ty před sebou násilím vtlačit dovnitř. Prostě dopravní špička je všude na světě. Ale nakonec jsme dojely, kam nám bylo řečeno, ale bohužel zase pozdě.
Takže bohužel shledání s naší skupinou se nekonalo.
Spíš nás trochu rozladilo, že jsme u katedrály NOTRE DAME , kde jsme byly už včera, a vůbec jsme nechápaly, proč jsme si to tady neprošly už týž den. A proč jsme sem musely jet znova a tím ztrácet drahocený čas.
Nicméně, po krátkém zaváhání jsme našly nejen kostel SAINT MICHEL, ale narazily jsme na skupinu moraváků, kteří nás obdarovali mapou a navedli kam máme dál pokračovat. Prostě dobrý český člověk se najde všude ve světě. A tím bych jim chtěla ještě jednou poděkovat. Dar ve formě mapy, nás opravdu potěšil a vlastně zachránil. Naše CK, totiž nepochopila, že když jedete na poznávací zájezd s průvodcem, že účastníci předpokládají, že dostanou mapu. Tu jsme nedostaly a budiž nám to jako ponaučení pro příště.
Ale moravský holky se ve světě neztratěj. :-)))))))))))))))
Našly jsme k našemu překvapení i LATINSKOU ČTVRT, a nakonec i kašnu ze zdi.
Ufffff, bylo to náročné, ale splnily jsme.
A teď znova na metro a vzhůru na MONTMARTRE.


Paříž poprvé.....

28.4. 2012 sobota
Po poledni nasedáme s kamarádkou do autobusu, směr Paříž. Byl to opravdu nápad tak nečekaný a neplánovaný, že jsem se nejen nestačila těšit, ale ani mě nenapadlo si sehnat mapu ,nebo průvodce. No což, vždyť průvodce s námi předsi jede, tak co bych se bála. Sice neumím ani slovo francouzky a považte ani anglicky, ale mám kamarádku, která obě řeči ovládá. Takže vlastně je to všechno super. :-))))))
Cestovat 16 hodin v autobuse jsem sice také již odvykla, ale předsi nebudeme marnit drahocený čas někde v posteli ? Pěkně se vyspíme do růžova v autobuse. No pravda, zdravotní matrace vypadá poněkud jinak, než sedadlo co nejde sklopit, ale kupodivu mě přestala bolet záda. :-)))))))

Ranní Paříž nás přivítala deštěm. Ano, tentokrát předpověď nelhala. Aspoň tedy ne moc, jen občasné přeháňky se změnily na tvalý liják, ale to nám náladu nepokazilo. My byly připravené. Pohorky a nepromok bunda, toť byl ten správný model pro jarní procházku Paříží. Sice jsme na chvíli zalitovaly, že nemáme neopren, ale na blízku se objevila katedrála Notre dame, kde jsme se schovali . A maraton po památkách a umění mohl začít.
Tyhle monumentální stavby ve mne zanechávají neskonalý obdiv k našim předkům. Nikdy nepochopím, jak něco takového mohlo vzniknout bez dnešní techniky. Je to nádhera a smekám před šikovností tehdejších řemesníků.
Byla zrovna neděle a tím pádem probíhala ráno mše svatá, a celou katedrálou se rozléhal zpěv. Byl to nádherný zážitek.
 Až jsme se dosytosti nadívali, naposlouchali a vůbec si užili tu atmosféru, tak nás čekal přesun do Louvru.

Ano, je pravda, že jsem asi ještě nikdy neviděla tolik umění pohromadě, nicméně, tvrzení že Louvre nejde shlédnout ani za týden, jsme pokořily, a za 2 hodiny jsme toho měly až až. Nic se nemá přehánět.
Ale jeden zážitek vám předsi jen napíši. Zase jsem za ostudu a málem mě zatkli. No nebylo to tak horký, ale předsi jen nenoste do Louvru nůž, ani rybičku. Já si to vůbec neuvědomila a protože mám v batohu stále pro případ nutnosti zavírací švýcarák, tak jsem byla odchycena a musela nůž odevzdat. hahahaha
asi si mysleli, že chci vyříznout nějaké plátno.hihihihi. Ale nakonec to dobře dopadlo a nůž jsem dostala zpět a my si  mohly dál užívat krásného dne.




 A tak jsme se šly raděj nadechnout čerstvého vzduchu do parku, kde jsme poseděly při krmení vrabců a kachen, a prošly jsme si Champs - Elysées.

Náhoda výletová

Tak tohle byla náhoda nad náhody. V úterý se mě kamarádka zeptala, jestli  OPRAVDU  nechci jet do Paříže? A já si to ve středu rozmyslela a v sobotu jsem navzdory všem narozeninovým plánům prostě odjela.
Byla to tedy bleskovka, ale nakonec to vyšlo bezvadně. A já úplně neplánovaně poznala aspoň část snad nejkrásnějšího města Evropy. Určitě se tam ještě vrátím, protože tohle město musím prozkoumat důkladněji.
A vám se pokusím, pokud mi technika dovolí ,aspoň malou část přiblížit.