Bramborovou placku.......

Před nedávnem jsem vzpomínala, na moji babičku, která již dlouho není mezi námi, ale kterou jsem měla moc ráda. Vlastně mě vychovala , dalo by se říct, páč jsme u ní bydleli a hodně mě toho naučila. Uměla vařit neskutečné dobroty , děda byl  totiž velký gurmán a jen tak něco jeho chlupatý jazýček nepochválil. Byla to jídla více méně jednoduchá ale s láskou připravovaná a to se hned pozná. I z obyčejné polévky dokázala vytvořit sváteční záležitost.
Nejraději vzpomínám na její bramborové placky mazané povidlím smíchaným s mákem a cukrem a maštěné sádlem. To byla přímo božská mana. A hlavně velká rodinná událost. Vždy se sešla celá rodina, což čítalo asi 10 lidí a každý přiložil ruku k dílu. Recept je vlastně velmi jednoduchý, potřebujete jen uvařené brambory , hladkou mouku a sůl, ale příprava samotných placek mi přijde náročná na počet rukou. Moje dvě to teda horko těžko zvládaj. hihihi
Takže u babi to vypadalo asi následovně: Babi uvařila brambory, moje mamka je oloupala, babi udělala těsto za vydatné pomoci dědy a děda za vydatného připíjení slivovičky vyvaloval placky. Ty se skládaly všude po kuchyni na utěrky a babi je následně přenášela na kamna, kde se pekly.
Upečené je teta mastila rotpuštěným sádlem, mazala  povidly s mákem , rolovala a skládala do obří mísy. Tam je zase někdo další sypal mákem s cukrem a ještě trochu pokropil sádlem. A takhle se pokračovalo až se naskládaly všechny upečené placky.
Nevím teda z kolika kil brambor se to tehdy dělalo,musel to být snad vagon, ale vím, že to trvalo celkem dlouho a že všude po celičké kuchyni byla mouka  a placky. Vyválené ,ještě neupečené placky byly všude. Na židlích, na stole, na kredenci, no člověk se musel pořád dívat, aby do nějaké nesedl. Ale ta dobrota potom , to byla báseň.

A tak jsem si řekla, že dost bylo vzpomínání a že to prostě zkusím. Vždyť na tom nic není. Pravda, kamna v kuchyni nemám a těm babiččiným je konec bůhví kde, to je tedy velká škoda. Ale předsi mě taková maličkost nezastaví. Zkusím to na teflonce.
A tak jsem zašla do sklepa, přinesla 2 kilečka brambor, uvařila, oloupala, nastrouhala, přidala půl kila hladké mouky, 2 špetky soli a na vále hezky začala zpracovávat. No pro dnešek mám tím pádem za sebou i posilování a činky můžou odpočívat. hahaha
Než jsem tuto hmotu dala dohromady , docela jsem si zasportovala. hihihi   Ale povedlo se. Všechno drželo pohromadě.
Samozřejmě jsem našla hromady receptů, ale který je ten nejlepší? Tož zeptala jsem se chytrých selek a ty poradily.
Nejlepší recept je ten nejjednodušší. Vajco tam nedávej, bude to dobré i bez něho a ještě ušetříš.
Tož se ve mně ozvala hamižná selka, že jajco schovám na něco inšího  a bylo. Jajco sem tam teda nedala.
hahahaha
No a dál to už následovalo ráz na ráz.

Přesně jako u babi, udělat těsto, vyválet placky  a tak dále a tak dále, až do zdárného konce. Ve finále jsem na pekáček naskládala 35 placek. Uffff
A teď mě čeká ještě úklid, protože mouka je opravdu všude,  placky se při válení musí docela dost podsypávat aby se nelepily . V jednom člověku se to celé tedy dělá docela blbě, páč lítáte, mezi válem, pánvicí a mašlovačkou se sádlem, ale taky to jde. A výsledek rozhodně stojí za to. Mňam.
Ale pokud seženete pár pomocníků, půjde to určo od ruky rychleji a ještě užijete i legrace.
Další várku placek plánujem na selském plackovém srazu. Tak už se těším.

A na závěr . DOBROU CHUŤ.