Keramická alchymie

Dnes poodhalím kousek z mého života a z toho co mám ráda, čím se bavím a snad někdy přijde i doba, kdy budu moci říct, že se tím i živím.
Je to tvorba keramiky. Náhoda tomu chtěla , že asi před 15ti lety se u nás otevřela pobočka Domu dětí a v něm Keramické kurzy pro rodiče s dětmi. A protože jsem toužila celý život si vyzkoušet tuto dovednost, hned jsem sebe a tehdy asi 7miletého syna přihlásila a pravidelně jsme začali navštěvovat tzv. DOMEČEK.
Rok se s rokem sešel a protože mě tahle dovednost obrovsky chytila , stala jsem se z účastnice kurzu, najednou lektorkou kurzů pro děti a mohla jsem tak tvořit každý den. Samozřejmě ze mne nebude nikdy sochař a navždy zůstanu amatérem, ale snažím se stále zdokonalovat a žene mě nadšení z každého nového nápadu a podařeného výrobku.

Není to totiž jen tak, aby se z nápadu zrozeného v hlavě , stal hmatatelný a použitelný výrobek, který bude dělat radost .
Po nějaké době i můj muž pochopil, že keramik bez keramické pece je jen poloviční keramik a nechal se přemluvit, že tato věc je pro naši domácnost naprosto nezbytná součást. A protože předsi nebudu vyrábět nějaké pidi věci, ale ohromné sochy, potřebovala jsem pec sice dostupnou, ale co možná největší.
A tak pec dorazila.

A takhle to vypadá v peci, když se dílo povede. Jupíííí, dnes se všechno krásně vypálilo a nic neprasklo.
Všechny výrobky však nejsou moje. Některé jsou kamarádek, které ke mně chodí relaxovat tvořením.
Já nejraděj dělám velké objekty do zahrady , ale i do interiéru.
Dnes se z pece vykutálely mimo jiné šneci.
Myslím, že v zelené záplavě oregána jim to docela sluší. Co říkáte ?

Mějte hezký den.