čtvrtek 3. května 2012

Paříž poprvé.....pokračujem



V minulém příspěvku jsme skončili procházkou po Champs - Elysées, a naším úkolem bylo najít EGYPTSKÝ OBELISK - neboli - KLEOPATŘINU JEHLU, kde jsme měli sraz s celou výpravou. Po té jsme se  jeli podívat na VÍTĚZNÝ OBLOUK, který byl od jehly krásně vidět, a klidně bychom tam došli, ale z časových důvodů, jsme jeli autobusem . Tím pádem jsme si ho jen vyfotili a zase skočili do autobusu, který nás vezl směrem k nové čtvrti, kterou jsem si soukromě nazvala  SKLENĚNÉ PEKLO.
Tak tomuhle jsme nepřišla na chuť a nemám ani jednu fotku. Prostě co se mi nelíbí, ani nefotím. Žít bych tam nechtěla ani kdyby mi platili. Je to opravdu jen sklo, beton a ocel, nikde kousek zeleně a vůbec je to takové na můj vkus hrozně deprimující. Všude se tetelí teplý vzduch jak je vše rozpálené, a lidi snad ani nechodí ven. Jen zajedou výtahem do podzemních garáží, nasednou do aut a někam se přesunou. Tak tam bych žít nemohla.
Nakonec dne jsme se přesunuli k našemu ubytování v F1, smyli ze sebe prach a pot a ulehli do vodorovné polohy s přáním hezkých snů o Paříži.
:-))))))))


30.4.2012  pondělí
Probouzím se asi v 6.00 do krásného vlahého rána. Dnes již neprší a výprava za krásami Paříže bude jistě o to pohodovější. Čeká na nás EIFELOVKA . Po snídani ,která u mne čítala : 3 kelímky pomerančového džusu,hrnek čokolády, hrnek kávy s mlékem a kousek bagety ( tu jsem předsi musela ochutnat), se přesouváme zase do autobusu a odjíždíme do 3 hodinové fronty.
Kdyby mi to někdo řekl předem, nevěřila bych . Nevěřila bych že vydržím čekat 3 hodiny ve frontě. Možná to bylo i dýl. Ale prostě vydržela. Když už jsem tady, tak si ten pohled z Eifelovky předsi nenechám ujít. Všichni sem jezdí vlastně jen kvůli tomu.



A joooooo, stálo to za to. Je to opravdu nádhera, stát nahoře a koukat se na všechny světové strany, jak pod vámi žije světová metropole. A říkat si , támhle je Invalidovna, támhle Vítězný oblouk, támhle Louvre, támhle Notre Dame a tam všude jsme byli. Jupííííí  :-)))))))

A po vyhlídce  z Eifelky ,jsme už spěchaly na plavbu lodí po Seině . To byla nádherná hodinová relaxace, kdy za poslechu šansonů, jsme pozorovali oba břehy řeky, nespočet nádherných budov na březích a úžasné  HAUSBOATY , zakotvené u nábřeží. Tak bych možná taky dokázala bydlet. Hausboaty mě uchvátily. Čišela z nich úžasná pohoda a taková volnost. Snad nebyl jediný, co by nebyl vyzdobený kytkama v květináči, na některých byly lavečky k posezení, na některých se sušilo prádlo. No prostě super.
:-))))))))))))))))))
A pak to přišlo.
ZTRATILY JSME SE.
Nějak se nám nechtělo pořád honit čas a chtěly jsme si užít také něco stánků, palačinek a prostě francouzské pohody. Vždyť o tom to je, no nee ??
Jenže ostatní měli asi jiný názor, takže nám pláchli. Věděly jsme , že se musíme dostat na metro a pak vystoupit na zastávce SAINT MICHEL,NOTRE DAME  a hledat KAŠNU ZE ZDI.
No a co včíl? Takže první krok byl ,najít metro. Naštěstí jsem jela s děvčaty, co nepoznamenal minulý režim a místo ruštiny se učily již angličtinu. Některé i francouštinu. Začaly jsme se tedy ptát kolemjdoucích, kde je nejbližší zastávka metra?
Zvláštní na tom bylo to, že nám všichni ukazovali na opačnou stranu, než nás poslala průvodkyně. To nás mírně zneklidnilo, ale zase ne natolik, abychom podlehly klamu. Šly jsme hrdě stále vpřed, a nakonec jsme předsi jen našly vchod do podzemí, kde byla ona kýžená stanice METRA. Ještě jsme se ujistily u zřízenců , zda jedem správným směrem a už tady byl vlak a jelo se. No pravda, bylo to podobné jako u nás. Pokud jsme se chtěly dostat dovnitř, musely jsme ty před sebou násilím vtlačit dovnitř. Prostě dopravní špička je všude na světě. Ale nakonec jsme dojely, kam nám bylo řečeno, ale bohužel zase pozdě.
Takže bohužel shledání s naší skupinou se nekonalo.
Spíš nás trochu rozladilo, že jsme u katedrály NOTRE DAME , kde jsme byly už včera, a vůbec jsme nechápaly, proč jsme si to tady neprošly už týž den. A proč jsme sem musely jet znova a tím ztrácet drahocený čas.
Nicméně, po krátkém zaváhání jsme našly nejen kostel SAINT MICHEL, ale narazily jsme na skupinu moraváků, kteří nás obdarovali mapou a navedli kam máme dál pokračovat. Prostě dobrý český člověk se najde všude ve světě. A tím bych jim chtěla ještě jednou poděkovat. Dar ve formě mapy, nás opravdu potěšil a vlastně zachránil. Naše CK, totiž nepochopila, že když jedete na poznávací zájezd s průvodcem, že účastníci předpokládají, že dostanou mapu. Tu jsme nedostaly a budiž nám to jako ponaučení pro příště.
Ale moravský holky se ve světě neztratěj. :-)))))))))))))))
Našly jsme k našemu překvapení i LATINSKOU ČTVRT, a nakonec i kašnu ze zdi.
Ufffff, bylo to náročné, ale splnily jsme.
A teď znova na metro a vzhůru na MONTMARTRE.


1 komentář:

  1. Peťo, tak to je opravdu náhoda. :D Je vidět, že jste si to užili, ověřili jste se, že můžete vyrazit kamkoliv, protože se neztratíte. ;) Je tam opravdu moc krásně. Naše paní průvodkyně nás příští rok láká do Provence...tak uvidíme... Hezký den. Petra

    OdpovědětVymazat