úterý 29. května 2012

Duhové vodopády

Jednou se mě moje kamarádkou NÁHODOU  zeptala:  Nechceš se mnou jet do Alpské soutěsky? A já, protože se chytnu hned jakéhokoliv nápadu, jsem na to odvětila : No jasně, kdy jedem? hahaha
 A tak slovo dalo slovo a my 3 kamarádky,jednoho krásného svěžího rána nasedly do autobusu  a ještě z dalšími horoturisty, vyrazily směr Alpy. Z nabídky cestovní kanceláře jsme si pro začátek vybraly dle našeho posouzení tu nejlehčí, abychom nevypustily duši z našich netrénovaných těl hned na začátku sezony. Nabrali jsme tedy spolu s autobusem směr WASSERLOCHALM . Cesta docela ubíhala , z okna bylo na co koukat , předsi jen to Rakousko je krásné i ve městě i na vesnici,a dokonce navzdory předpovědi o dešti se ukazovalo i sluníčko. Takže jsme se těšily na krásně strávenou neděli v lůně přírody. Alpy nás nezklamaly. Byl to krásný výstup po upravené stezce, dřevěných chodnících a lávkách, kde mě vždycky napadne, jak tohle zde někdo zbudoval? Jak to množství materiálu sem dostali?










Překrásné výhledy, sprška z vodopádu,  sluníčko a příjemný den, no jedním slovem nádhera.
Nahoře jsme se rozhlédly do krajiny a cestu zpět si vybraly lesem. Předsi nepůjdeme tou stejnou. Chceme vidět i něco jiného. Nevím, jestli jsme tedy v tomto případě udělaly dobře. Už na začátku nás mělo varovat, že místo, aby se cesta točila dolů, tak jsme stále stoupaly a to po cestičce, kde normálně chodí dle nás jen kamzíci. Ale nakonec se předsi jen hora umoudřila a cesta vedla směrem dolů. Ovšem z takového srázu, že jsme se na nohou držely s vypětím všech sil a někde nezbývalo, než použít i ruce. Lezly jsme místy skoro po čtyřech. A co čert nechtěl, se dvěma z naší trojice začalo chtít na záchod. Sdělovaly jsme si své dojmy, a u toho se tak smály, že jsme to málem pustily do kalhot. Ufff, bylo to o fous. Nakonec jsme zdolaly strmý sráz a ocitly se u řeky , která nás osvěžila a my s úlevou dosedly na toaletu. hahahaha
Tohle byl teda cestovatelský  zážitek .
Nicméně odměnou nám bylo místní pivko , a závěrečný pohled na hory, jež se začínaly halit do mraků, které vypadaly jako sněžné. Ale byly jen bouřkové.
Na zpáteční cestě jsme kromě bouřky , ještě stihli navštívit klášter v Melku a přilehlou zahradu, kde mě uchvátila bylinková část, s krásně upravenými záhony a s připravenými konvemi a pumpou, kde si návštěvník může zalévat jen tak pro radost . Krásný nápad, který jistě potěší hlavně děti.




A příště nás čeká Medvědí soutěska. Tak vzhůru do hor.
Mějte krásný den.

Žádné komentáře:

Okomentovat